William
Montgomery
If you want to be strong, learn to fight alone.
22 let
Rytíř svatého Kryštofa - Alfa/Alpha
Student 4. ročníku Filozofie
Hráč: Melaviel
Na celém světě by se snad nenašel nikdo, kdo by o něm tvrdil, že je dobrý člověk. Už na první pohled z něj vyzařuje něco znepokojivého. Možná nenávist? Chlad? Těžko říct, ale už od pohledu je jasné, že tohle není jeden z těch hodných kluků.
Díky jeho výchově je zvyklý dostat vždy co chce. Vždy chce být středem pozornosti, neexistuje, aby ho někdo přehlížel, nebo ještě hůř, ignoroval. Má za to, že svět patří jemu, jen si ho vzít. Možná i tehdy v dětství se vyvinuly jeho sadistické sklony. Jelikož byl vždy to nejoblíbenější dítě, mohl si na své sourozence dovolit a rodiče mu nic nevytkli. Samozřejmě to nebylo nic velkého, ne ze začátku.
Tam vzal své sestře hračku, tu nenápadně odstrčil svého bratra a ukradl mu zbytek čokolády… A to se jen vystupňovalo.
Je taky celkem dost výbušný, ale snaží se to co nejvíc korigovat. Ne vždycky se mu to daří, někdy někomu ublíží dřív, než si uvědomí, co vlastně dělá a jindy se dokáže ovládnout, což pro toho, kdo ho naštval dopadá kolikrát ještě hůř.
Málokdo se v něm vyzná, a to mu vyhovuje. Užívá si tu nejistotu v očích okolí, která se dokonce občas i mísí se strachem. To jen posiluje jeho pocit zadostiučinění. Nestojí o lásku okolí, spíš chce všechny donutit, aby se jej báli.
I když bývá rád ve středu pozornosti, dalo by se o něm říct, že je tak trochu samotář. Nevěří nikomu, kromě sebe samého. Na přátele nehraje, odhání od sebe kohokoliv, kdo by ho chtěl poznat.
Od té doby, co se z něj stal vlkodlak se vidí v pomyslné „vůdčí“ pozici, i když to tak není. Kdykoliv by se mu někdo postavil, nemá problém ho usadit zpátky, kam patří.
Narodil se do zámožné rodiny, tím pádem si neměl vůbec na co stěžovat. Na cokoliv ukázal, to dostal. Celý svět mu ležel u nohou, dokonce ani jeho mladším sourozencům se nedostávalo tolik pozornosti jako jemu. Jak matka, tak i otec se mohli přetrhnout, jen aby byl Will šťastný. Když si teda konečně našli čas na své děti. To se samozřejmě odrazilo na jeho charakteru, nevážil si ničeho, co mu kdo dal, cokoliv dostal do rukou, téměř ihned rozbil. Ze svých rodičů nikdy neměl respekt, užíval si jejich pozornost a vždy zastínil své sourozence, ať už neúmyslně, nebo zcela schválně.
Jakmile William odešel na školu, rodičům došlo, jakou v jeho výchově udělali chybu. Začínal být nezvladatelný, terorizoval nejen své spolužáky, ale dovoloval si i na starší. Rodiče pro takové situace měli jednoduché řešení – sáhnout do své bezedné peněženky. To většinou jakékoliv stížnosti ze strany ředitelů škol umlčelo. Nějak se prokulhal středoškolským studiem, které ho nebavilo. Známky neměl nějak valné, ale stačilo to, aby prošel dál. Když složil zkoušky, přemýšlel, co dál. Pracovat se mu nechtělo, zamlouval se mu studentský život. Jenže neměl tušení, co by ho bavilo. Jeho otec po něm chtěl, ať vystuduje medicínu, jako on. Ale to se Williamovi nechtělo. Moc zodpovědnosti. Párkrát mu navrhli právnickou školu. To ho také nezaujalo. Opakovalo se to s pár dalšími obory, až za ním přišel otec s přihláškou na univerzitu Belgrave. Will zaškrtnul první možnost, která mu přišla jako jednoduché studium, jen ať už má pokoj. No co, získá pár let navíc, když ho to nebude bavit, prostě změní obor. Nebo univerzitu.
Z oné osudné noci, kdy se z něj stal vlkodlak, si příliš nepamatuje. Ví jen to, že byl na párty a vypil toho trochu víc, než plánoval.
Probuzení příjemné rozhodně nebylo a jakmile byl opět schopen alespoň trochu vnímat, všiml si té změny. Něco bylo jinak.
Netrvalo mu dlouho, než si na novou kůži zvykl. Líbila se mu moc a síla, kterou mu propůjčuje. Ale brzy mu to přestalo stačit. Pořád chtěl mít navrch, a proto se ne vždy pohodl s ostatními členky bratrstva…
