Samotné poznání jest svoboda.
Tímto heslem se řídí prestižní univerzita známá jako Belgrave, kde se nachází dva přísně tajné spolky.
Lidé o nich pochybují, jsou to pouhé mýty a nikoho z nich by nenapadlo, že jim mohou zkřížit cestu.
S rozlohou více než 500 akrů je univerzita Belgrave považována za město ve městě. V současné době lze jen těžko uvěřit, že univerzitu tvořila pouze jedna budova a zbytek tvořilo zemědělskou plochu. Po druhé světové válce právě tato plocha zásobovala školní jídelnu, z části se později stala zahrada plná exotických rostlin. Předtím většinu okolí tvořil les, než byl vykácen. Zůstala z něj pouhá 1/12, i tak ovšem tvoří velkou část univerzitních pozemků a je snadné se v něm ztratit i za denního světla, natož v noci.
Historie Belgrave možná nepatří mezi ty epické v tom slova smyslu, že byly založeny před opravdu dávnou dobou a pyšní se založením, jaké by jí mnozí mohli závidět. Jedná se totiž o jedinou univerzitu svého druhu - na počátku všeho stál zakladatel, Ethan Belgrave, jmenovec a patron univerzity, a taktéž privatýr v kontinentálním námořnictvu, kde vydělal jmění. Takže se jedná o jedinou univerzitu, kterou založil pirát. Nikde na světě podobnou nenaleznete, ať se budete snažit sebevíc.
Mezi další z větších zajímavostí lze bezpochyby započíst i celosvětově největší sbírku antropodermické bibliopegie, tedy umění knihvazačství do lidské kůže, kam například patří soudní zápisy hrdelních vrahů, přičemž právě do jejich kůží se knihy vázaly. Také se věří, že právě pod zdejší knihovnou se nachází tajná Svatyně Hermetického řádu modré růže, přičemž 'důkazy' o existenci takového místa byly vyvráceny - knihovna nedisponuje sklepem ani podzemními chodbami.
Oblíbeným místem, kde někteří chytřejší jedinci tráví svůj volný čas, je velká šachovnice nacházející se před nejstarší fakultou. Zde se odehrávají jak přátelské zápasy, tak občasné výzvy, které pořádá samotná univerzita. Šachové figury dosahují velikosti přibližně od kolen po boky (pěšec až královna) průměrného člověka.
Poslední a neméně oblíbenou lokalitou je pak malá, útulně vyhlížející hospůdka nesoucí název Čepel a Kalich [ang. The Blade and Chalice], kam po výuce valná většina studentů zamíří. Pivo je zde na místní poměry velmi kvalitní, ale ne nejlevnější. Dá se zde hrát i billiard, posezení se nalezne nejen u stolu se židlemi, v boxech zajišťujících nějaké to soukromí, ale i u baru na stoličkách.
Smrtelníci běžně navštěvující univerzitu Belgrave nemají ani za nic tušení, že se kolem nich nachází tvorové tvořeni magií. Pravda, některé zvěsti o Řádu jsou správné, ovšem 99% studentů považuje tyto pověsti za pouhý hoax.
Jen málokteří členové Řádu ví o existenci vlkodlaků, zato vlkodlakové vědí o Řádu dost na to, aby jejich přívržence trestali smrtí. Existují jistá kouzla v Relikviáři, která umožňují smrtelníkům identifikovat vlkodlaky podobně jako mágům, neboť ani oni je jinak nedokáží rozeznat mezi lidmi. Je nebezpečné se toulat za nocí o samotě a pohybovat se v blízkosti lesa. Dokonce je přísně zakázáno samotným rektorem univerzity, aby do lesa někdo chodil po jedenácté hodině večerní.