Zasvěcuji život cíli.
Tak zní přísaha Rytířů svatého Kryštofa, tajného svatého bratrstva vlkodlaků, ačkoliv ženské osazení jej nazývá 'gendrově neutrální kolektiv'.
Existence tohoto společenství je prakticky nedohledatelná, neboť o vlkodlacích se hovoří pouze jako o mýtu, jímž se straší děti.
Vlkodlaci jako takoví sotva odpovídají představám z filmů a sladkobolných seriálů, o historii nemluvě. Zvláště pak ti, co se vyskytují na území univerzity Belgrave. Překvapivě se dá tvrdit, že jich neexistuje tolik, ostatně za to může způsob, jakým jsou vybíráni - nehraje zde roli žádné kousání, úplněk nebo klasické rozmnožování. Jedná se o lidské bytosti, které se spojily s kůží původního vlkodlaka (resp. vlka), což mu dává schopnost stát se monstrem - napůl člověkem, napůl vlkem.
Vlkodlaka nepotkáte na každém druhém rohu - je stvořen, respektive 'vyvolen' by byl ten správný termín, když si ho kůže vlka vybere jako svého 'šampióna', tedy bojovníka skrytého v kůži, který učiní patřičné kroky. Kůže přilne k tělu člověka, doslova ho pohltí a spojí se s ním jak po stránce fyzické, tak psychické. Není tak divu, že potomci svatého Kryštofa tak dokáží přečíst latinské texty, aniž by se kdykoliv tento jazyk učili nebo ho slyšeli. Výjimkou není ani sumerština, čínština nebo jiné, mnohdy už nepoužívané jazykové prostředky. Stejně jako šampiónům se do těla a mysli implantují určité schopnosti, samotná kůže vlkodlaka si uchová vzpomínky na vyvolené. Kůže si své šampióny vybírají dle určitých povahových rysů podobných jejich předcházejícím nositelům, ačkoliv na první pohled nemusí být zřejmé.
Šampion přestává býti vlkodlakem teprve ve chvíli, kdy zemře - poté vlčí kůže opustí tělo a vrátí se zpět do dřevěné bedny se zámkem, kde se skrývá, dokud nenalezne dalšího právoplatného šampióna. Přemístění kůže zpět do bedny nikdy není vidět, což mnohé rozčiluje. Kůži je možné odstranit i pomocí chirurgického zákroku, což je však nadmíru bolestivá zkušenost. Pokud je kůže odstraněna a bývalý šampión nezemře, přestává býti vlkodlak a ztrácí veškeré schopnosti. Vlkodlaky nelze zabít konvenčními prostředky, pouze magií. Regenerují se překvapivě rychle, ačkoliv použití určitého typu zbraní (například střelných) je bolí, avšak nezemřou ani tehdy, pokud by jim někdo prostřelil hlavu. V Relikviáři se však nachází několik očarovaných zbraní, především dýk, které se jim mohou stát smrtící. Rána pak zapáchá, maso se rozkládá a tělo napadá infekce.
Vlkodlaci se taktéž nepřeměňují o úplňku, jak je známo. K přeměně je obvykle vyprovokuje otravné zvonění v uších signalizující používání magie. Čím hlasitější zvonění, tím intenzivnější kouzlo je. Sami málokdy útočí na obyčejné lidi, předně se specializují na mágy praktikující černou magii (někdy i jakoukoliv magii). Dle tradice sní srdce své oběti, aby zamezili putování magie, pokud nenašla svůj cíl. Před proměnou se jejich oči zbarví do stříbrného, téměř diamantového odstínu. Pokud mají s přeměnou problémy a v jejich blízkosti se používá magie, nebo jsou zranění magií, pak jim černají žíly.
I tato 'smečka', respektive Bratrstvo (nebo gendrově neutrální kolektiv) má své sídlo, kde se skrývají před ostatními. Je jím starý, na první pohled opuštěný dům, o němž se říká, že v něm straší. Nejznámějším duchem by měla být takzvaná Kvílející dáma, jíž se čas od času přezdívá Krvavá nevěsta. Každou noc naříká a ptá se, kdo ji zabil v její svatební den. Jedná se bezesporu o velmi chytrý tah, díky němuž se tomuto domu všichni obloukem vyhýbají. Navíc je jasné, že ono 'kvílení' mají na starosti právě tamní vlkodlaci.
Kůže
Co si pod tím názvem představit? Vlčí kožešinu, která v sobě uschovává duši a vzpomínky mocných vlkodlaků, po nichž je daná kůže pojmenována. Každá z nich má svůj jedinečný původ, charakteristiku i zbarvení. Jak již bylo řečeno, vlkodlakem se člověk nestane po kousnutí, ani za úplňku - musí být vybrán jakožto šampión dané kůže. Dotyční zrcadlí nejsilnější charakter daného vlkodlaka - například schopnost se obětovat, velet, být prohnaný nebo samotářský typ. Pakliže šampión zemře, kůže se vrací zpět do dřevěné bedny, v níž je uschovaná, přičemž zámek na ní nelze otevřít ani násilím. Je možné ji i chirurgicky odstranit, avšak v 98% hrozí smrt šampióna. Pokud přežije, přestává být vlkodlakem a kůže ho znovu nepřijme.
Alfa [ang. Alpha] - William Montgomery
Tato kůže je charakteristická tím, že její majitel touží po moci, kterou obvykle získá různými prostředky. Neštítí se upřednostňovat svoje potřeby nad ostatními, všechny kolem sebe si podrobuje silou a strachem. Jedná se o velmi silnou kůži, její šampióni však velmi často umírají při nešťastných, někdo by řekl až Darwinovských nehodách. Tato kůže již delší dobu nenašla šampióna. Zbarvením připomíná černočernou tmu.
Stříbrohřbet [ang. Silverback] - bez šampióna
O této kůži se hovoří jako o té 'nebezpečné', proto byla posledních 50 let držena pod zámkem. Na jedné její straně je totiž popsána část z velmi mocné knihy zvané Vade Maecum Infernal, která byla pro svou nezměrnou moc a tajemná kouzla rozdělena na několik dílů před dávnými časy. Její šampión mívá časté problémy se soustředěním a hrozí u něj vyšší riziko přeměny z návalů emocí nebo v blízkosti praktikování kouzel. Odstínem se řadí mezi středně šedé jedince, pouze na zádech má silný stříbřitý pruh.
Tundra [ang. Tundra] - Isaiah Humphries [systém char]
Všemi mastmi mazaný, nejrozumnější, chytrý až mnohdy prohnaný. Takové vlastnosti bývají připisovány šampiónovi nosící kůži Tundry. V určitých okamžicích zastupuje Alfu, mnohdy ho i nahrazuje. Bývá brán jako ten pravý vůdce, jeho slovo je zákonem a je to právě on, kdo v poslední době určuje pravidla a povinnosti členů Bratrstva. Ze všech kůží ovládá nejvíce jazyků, což mu poskytuje výhodu při hledání ve starých spisech. Velmi dbá na tradice. V barevném spektru se u něj prolíná šedavá se zemitou hnědí.
Šedovous [ang. Greybeard] - Frederick Jonathan Bingley
Nebojácnost má v krvi. Nositeli mnohdy nedochází, že se zaplétá s problémy, na které nestačí, zkrátka a dobře potlačuje strach a řídí se odvážným jednáním, mnohdy až nerozvážným. Je to často ten, kdo se zastává slabších, ochraňuje ženy, dívky a děti proti náznakům i očividným důkazům tyranie nebo vyhrožování. Občas se tváří jako největší rozumbrada. Zbarvením je čistě šedý se světlejšími i tmavšími odstíny, pouze bradu a hruď pokrývá výrazně světlá srst.
Timber/Ožrala [ang. Timber] - Deborah Amity Jones
Problémem nositele této kůže je ten, že nic nebere vážně. Nebo naopak všechno bere vážně, ale svým vlastním, jedinečným způsobem. Jak už sám název napovídá, dotyčný miluje všechno možné spojené s dostatečným množstvím alkoholu, hudby a tance, respektive vyloženě se dá popsat jako večírkový typ. Není divu, že je často spatřen při sázkách nebo pivním pongu, či případně hlavou směrem k zemi, s nohama ve vzduchu upíjí pivo rovnou z bečky. Obvykle je považován za nesoustředěného, nedochvilného nebo rovnou nespolehlivého. Barva kožešiny je středně hnědá s výrazným světlým čenichem a tmavšíma ušima a tlapami.
Půlnoc/Dělová koule [ang. Midnight/Cannon Fodder] - Florence Cordelia King
Jakmile svého šampiona tato kůže pohltí, garantuje ostatním zábavu po zbytek dne, vlastně i života. Bezohlednost, neustálé tahání z průšvihů a dosti výbušný materiál - to je charakteristika jedné z nejméně vyzpytatelných kůží, které se v Bratrstvu nacházejí. Na druhou stranu v zápiscích Graftona Davise se nachází informace, že právě Půlnoc patří mezi nejušlechtilejší ze všech Rytířů a v poslední chvíli je připravena nasadit krk za ostatní a obětovat se. Není neobvyklé, že její majitel při takové oběti umírá.
Soumrak [ang. Dusk] - bez šampióna
S Úsvitem jsou jediné kůže, které jsou spojené pokrevní vazbou - v tomto případě se jedná o dvojčata. Není divu, že šampióni i v tomto případě musí mít sourozeneckou vazbu a vzájemně se ochraňují. Berou ostatní jako svou rodinu, mnohdy se chovají žárlivě, když se jejich druhá polovička ochomýtá kolem někoho jiného. Jsou podezřívaví vůči cizím, nedůvěřují nikomu kromě sebe samých a vlastní rodiny - zbytku Bratrstva. Zbarvením je rezavý.
Úsvit [ang. Dawn] - bez šampióna
Se Soumrakem jsou jediné kůže, které jsou spojené pokrevní vazbou - v tomto případě se jedná o dvojčata. Není divu, že šampióni i v tomto případě musí mít sourozeneckou vazbu a vzájemně se ochraňují. Berou ostatní jako svou rodinu, mnohdy se chovají žárlivě, když se jejich druhá polovička ochomýtá kolem někoho jiného. Jsou podezřívaví vůči cizím, nedůvěřují nikomu kromě sebe samých a vlastní rodiny - zbytku Bratrstva. Zbarvením je načervenalý.
Hrom [ang. Thunder] - bez šampióna
Emoce této kůže se překvapivě rychle střídají jako na horské dráze. Jednou se na všechny usmívá, v tu další ostatním vyhrožuje, že jim rozbije nos a zláme hromadu dalších kostí. Dává na svůj instinkt a na první rozhodnutí, které mu prolítne hlavou. Je známý tím, že je velmi silný v prvních okamžicích, ale po čase se síla vytrácí. Barvou připomíná tmavě modré noční nebe.
Bouře [ang. Storm] - šampión Dakota J. Santiago
Je jako smršť, dlouhotrvající, mnohdy překvapivá, ale přitom nebezpečná každému, kdo jí zkříží cestu. Kůže tohoto vlkodlaka si vybírá silné jedince a přednost dává vždy ženám před muži. Za celou historii se nenalezl nikdo z mužského pokolení, kdo by si získal její sympatie či náklonnost. Velmi snadno podléhá intenzivním emocím, převážně vzteku, hněvu a touze po odplatě. Miluje lámání vazů, pojídání srdcí a zabíjení každého, kdo si to dle jejích slov 'zaslouží' - což je prakticky každý, na koho narazí. Ačkoliv svou krvežíznivostí často přesahuje extrém, zabrzdí se, když přijde rozkaz, ač mnohdy nedobrovolně. Srsti dominuje ocelově šedá s modrými odlesky připomínající rozbouřené nebe.
Existuje několik dochovaných záznamů o dalších kůžích, které jsou uzamčené hluboko v kobkách pod sídlem Bratrstva. Zmínky padají především o jménech Zatmění [ang. Eclipse], Poušť [ang. Desert], Stínozub [ang. Shadowtooth], Hrobař [ang. Gravedigger] a Jitřenka [ang. Morningstar]. Tyto kůže se nevyužívají z úcty k zesnulým šampiónům a krvavé minulosti, která je provází.
Ukryté kůže
Několik kůží nepatří k nikomu z určitých důvodů. Jejich povahové rysy bývají poněkud nevyzpytatelné, váže se k nim temná, mnohdy až krvavá minulost, jakou nikdo nechce opakovaně zažít. Tyto kůže bývají drženy ve speciální místnosti za relikviářem, mimo dosah ostatních kůží kvůli zajištění většího bezpečí. Přesto se může stát, že se k nim někdo zcela omylem dostane.
V případě, že budeš chtít hrát za tuto kůži, bude třeba zaslat kontrolní post za dotyčného vlkodlaka. Teprve po schválení je možné psát registraci, dříve to však nemá smysl. Seznam zde vypsaných kůží se může odlišovat od výše uvedených.
Zatmění [ang. Eclipse]
Pod rouškou tmy se každý bojí. A kdo se nebojí, ten je blázen, na němž si nositel této kůže smlsne rovnou nadvakrát. Tento typ vlkodlaka využívá noc a temnotu jako svou neomezenou zbraň, nejraději ji vytasí při nahánění zvěře. Doslova se vyžívá ve zrychleném pulzu srdce, pálení plicích lovené kořisti na úprku a myšlence, že to poslední, co spatří, bude řada ostrých zubisek. Vyloženě si libuje v krvelačných vraždách a často jedná na vlastní pěst. O svou kořist se zásadně nedělí a pokud se při lovu v její přítomnosti objeví jiný vlkodlak, je schopná na něj zaútočit a roztrhat ho na cucky. Mezi přednosti patří extrémní výdrž. V celo černém odstínu bez jediného světlého bodu tak snadno splyne s nocí.
Poušť [ang. Desert] - zamluvena
Mohla by přijít apokalypsa, konec světa nebo prostě jen zástup zombie - se vším by si tahle kůže poradila raz dva. Její majitel vydrží extrémní podmínky, fyzickou i psychickou zátěž a stále bude mít na rtech úsměv, s nímž se pokusí vstát a nakopat tomu druhému zadek. Jen tak se nevzdává, což je úctyhodné, avšak bývá díky tomu terčem různých experimentů a praktik, které v konečném důsledku jedince zlomí a zabijí. Tato kůže se dostala do rukou mágů nespočetněkrát, dotyční vlkodlaci bývali mučeni a po jejich smrti se kůže vrátila nazpět, což signalizovalo, že vypouštět ji nemá smysl. Zbarvením připomíná písek na Sahaře.
Kotva [ang. Anchor]
Symbolika toho, co přesně tato vlkodlačí kůže představuje - domov, přístav, oporu. Svým diplomatickým jednáním mnohdy ukončí začínající i dlouhotrvající konflikt, když nabídne kompromis vhodný pro obě strany. Problém nastává tehdy, když se někdo ze smečky cítí chováním tohoto vlkodlaka ohrožen. Vzhledem k tomu, že mezi přednosti patří spíše konverzace než fyzické zdatnosti, obvykle nebývá těžké dotyčného rozsápat. Dost často k tomu spěje právě Alfa, Tundra nebo Stříbrohřbet a poměrnou část dohání výčitky svědomí, což je možná úctyhodné, ale ztracený život to nevrátí. Tato kůže je zbarvena do bílé s lesklým modrým třpytem.
Hrobař [ang. Gravedigger]
Milovník anatomie, každé tělo tuto kůži doslova fascinuje. Obzvlášť pak ta lidská. Nebývá nezvyklé, že vlastník Hrobaře bývá prakticky pokaždé studentem medicíny, psychologie nebo antropologie. Tato fascinace, mnohdy až spíše fanatismus, totiž vede nejen k vykrádání hrobů, odkud jméno pochází, ale taktéž k experimentálním pokusům na jiných - ať už lidech nebo vlastním druhu. Úctyhodnou část relikviáře tvoří právě zápisky o rychle se hojících ranách vlkodlaků a všelijakých pokusech na lidské tkání - ať už za života či po smrti. Vzhledem k sadistickým sklonům a prakticky nulovému emocionálnímu koeficientu byl naposledy vytažen před patnácti lety. Barvou srst připomíná zaschlou krev.
Jitřenka [ang. Morningstar]
Největší pozorovatel, zapisovatel a ochránce hodnot, jakého mezi všemi vlkodlaky můžete potkat. Sotva se dá označit za tradicionalistu, pokrok nezastaví a ani se na to nespoléhá. Naopak - nositele této kůže silně fascinuje věda aplikovaná na lidský vývoj, na styl myšlení, prozkoumávání a objevování nových poznatků. Nikdy nepatřila mezi nejsilnější, jedná se o nejslabší článek, což dost často vedlo k hromadnému útoku a zničení. Ve vlčí smečce by platila za omegu. Tato kůže si vybírá pouze muže, nikdy žádnou dívku, obvykle někoho vysoce inteligentního s pronikavým myšlením a poněkud nerdovským humorem. Odstínem připomíná sluneční paprsky, tudíž je zbarvená dozlatova.
V případě, že ses rozhodl složit přísahu a stát se členem Bratrstva jakožto Rytíř svatého Kryštofa
Pokračuj ZDE