Jim Elliot
Harrison
It is the time you have wasted for your rose that makes your rose so important.
39 let
Hermetický řád modré růže - Radní [ang. Councilor]
Hlavní knihovník
Hráč: Jimmy
I když si Jim za svou dlouhou cestu prošel několika těžkými událostmi, na život zcela nezanevřel a nestal se z něj zahořklý chlap, který by si všem jen neustále stěžoval každému na potkání. Snaží se držet si usměvavou nebo neutrální tvář, protože chce jít svým dětem příkladem a on samotný nemá rád protivné jedince této uspěchané společnosti. Není totiž po ránu nic horšího, než potkat nějakého bručouna, který potom dokáže člověku zkazit celý den. Jelikož je práce s lidmi Jimmyho denním chlebem, snaží se všem vycházet vstříc a být ochotný, i když nemá dobrý den. Občas je to složité, protože na něj sednou všechny trable ruku v ruce se vzpomínkami a on by si nejraději pouze sedl do svého křesla před krb, dal si něco dobrého k pití a nebo si k tomu pobafal z dýmky. Když však pracujete se studenty, kteří jsou nepořádní, nemůžete být neustále milí a tak není ani Jim. Když to situace vyžaduje, snaží se být přísný a dupnout si, protože u nich nechce ztratit respekt. I tak se to snaží podávat spíše přátelským stylem, protože nemá příliš v lásce konflikty a raději se jim vyhýbá, než aby je vyvolával.
I když je přátelský, dbá na svůj osobní prostor a cítí se nepříjemně, když ho narušuje někdo, na koho není zvyklý. Je pořádný a v jeho domácnosti nepanuje chaos, i když by to většina lidi od bydlení svobodného otce se synem očekávala. Když je v něčem nejistý, nervózní nebo se prostě nudí, začne přerovnávat věci ve svém okolí. To je také důvod, proč na jeho stole nikdy neuvidíte rozházené papíry nebo rozkutálené tužky. Pokud mu někdo tento zaběhnutý pořádek naruší, je trochu podrážděný a pokouší se vše navrátit do původního stavu s jasnou prosbou, aby to dotyčný již neopakoval. Samozřejmě si tohle nedovolí ke každému, protože je dostatečně chytrý na to, aby si nevyskakoval na někoho, u koho by se mu to nemuselo vyplatit. V takovém případě pouze mlčky přesune věci na původní místo a nechá to být.
Nad věcmi se snaží nejdříve přemýšlet, než je udělá. Hlavně co se týče věcí Řádu. Ctí pravidla a nepochybuje o tom, že za jejich nedodržování má přijít trest. Pokouší se však volit o něco mírnější tresty a pokud by se ostatní kolegové při svém rozhodnutí unáhlili v rámci náporu emocí, snažil by se tomuto neuváženému rozhodnutí zabránit. Nerad ubližuje ostatním, ale ví, že v některých případech není zbití. Pro něj nepříjemným situacím se snaží vyhýbat a výslechy se snaží vést přátelskou cestou, která je mnohdy i klíčem k úspěchu, ale i on se dokáže pro dobro Řádu přemoci a být agresivnějším. Jeho silnou stránkou jsou spíše znalosti, které prohlubuje rád a často, dovednosti a zdravý rozum. Spousta lidí by se nechala mocí ovládat, ale jeho naštěstí milá povaha drží pevně nohama na zemi a nedovolí mu se povyšovat nad ostatní, není-li to výhradně nutné.
Celý svůj život zasvětil své rodině a Řádu Modré růže. Jsou to pevné pilíře, které ho držely nad hladinou v těch nejhorších časech. A pokud se zrovna jeden pilíř otřásal a hroutil? Stále tu byl ten druhý, který zabránil katastrofě. Je spolehlivý a snaží se plnit sliby, které dá a pokouší se nedávat sliby, o kterých ví, že nemůže splnit. Je nerad, když má zpoždění. Má rád chození včas a považuje to za důležitý aspekt, proto je všude raději dříve nežli později. Má rád humor a rád se směje. Už jen proto, že ví, že většinu lidí úsměv dokáže potěšit.
Už od malička se zajímal o knihy a psával vlastní povídky a příběhy. Jeho nejoblíbenějším žánrem bylo fantasy, což se ho ostatně drží až dodnes, pouze jiným způsobem. Jeho dalším koníčkem se stala hudba - konkrétněji hra na klavír. Jako malého ho nebavilo vysedávání u klavíru, ale když byl starší, byl rodičům vděčný, že ho nutili cvičit a on se tak zvládal vyjádřit i jinak než slovy. I teď je pro něj hraní oddechem.
Mezi jeho další zlozvyky patří nervózní pohrávání si se snubním prstenem, který nosí v kapse, i když ho žena opustila. I po dvou letech ji stále miluje a nedokázal se smířit s pocitem, že by prsten neměl mít u sebe. Bere lásku jako jednu z nejdůležitějších věcí. Své první manželce pravidelně zapaluje se synem svíčku u fotografie nad krbem. Má tam vystavenou i krabičku s jejich snubními prstýnky. Občas ho můžete i přistihnout, že poťukává prsty jakési melodie o cokoli, co se v jeho blízkosti najde - většinou to dělá, když přemýšlí.
Jeho největším strachem jsou koně, poníci a oslíci. Snad je to tím, že sám není z nejvyšších a má z nich respekt. I když před nimi vyloženě neprchá, jejich přítomnost rozhodně nevyhledává a vyhýbá se jim velkým obloukem. Jinak má ostatní zvířata rád. Co se týče výchovy dětí, je upjatější než v čemkoli jiném. Pokaždé je nervózní, když se jeho syn vrátí pozdě domů. Pokud mu oznámí, že bude dlouho u nějakého kamaráda, Jim tráví v knihovně i večer, protože se nechce vracet do prázdného a opuštěného domu, který mu připomíná tolik bolestných vzpomínek. Občas toho na něj bývá tolik, že mu trvá, než se z toho vzpamatuje. Není ten typ člověka, co by se příliš ostatním svěřoval a raději to duší v sobě, než aby někoho obtěžoval. Svěřuje se pouze nejbližším přátelům a občas i svým dětem. Pokud v sobě dusí něco až příliš dlouho, může se stát, že pod návalem emocí po nějaké době vybouchne, i když si to následně vyčítá.
Jeho život nezačal nijak neobvykle. Byl normální všední den a jeden muž s ženou ve středních letech byli na cestě do nemocnice. Netrvalo to nijak dlouho a na světě se octl malý ubrečený uzlíček, který si jeho rodiče okamžitě zamilovali. Jim neměl žádného sourozence, i když si jej každé Vánoce pod stromečkem jako dárek často přával. Jeho dětství nebylo ničím výjimečné - měl pečující rodiče a spoustu pozornosti, co více si mohl malý Jimmy přát? Byl vzorný žák jak na základní škole, tak na té střední. Nikdy s ním nebyly žádné potíže, i když si prošel jedním obdobím, kdy by byl nejraději stále venku s přáteli, ale nedá se říct, že by se mu to někdy z rukou vymklo natolik, že by z toho měl nějaký kolosální problém.
Jeho život se změnil až tehdy, kdy nastoupil na univerzitu v Belgrave. Byla to pro něj čest, že se dostal na takhle prestižní školu, a proto na něj byli rodiče náležitě pyšní. Začalo se mu dařit a kvetl i jeho sociální život. Našel si přátele a dokonce i slečnu, kterou stále považuje za svou první opravdovou lásku. Už od prvního ročníku vypomáhal v univerzitní knihovně, která byla jeho oblíbeným místem pro trávení volného času. Se svou dívkou plánovali společnou budoucnost, která se Jimmymu zamlouvala čím dál více. Nikdy by nevěřil, že zrovna on by mohl potkat svou životní lásku tady na univerzitě. Plánovali se vzít hned po dokončení studií a odstěhovat se do nějakého pěkného domečku nebo bytečku. Zatím ale byly jejich plány budoucností, protože je čekalo ještě několik let studia.
Myslel si, že ho v životě už nedokáže nic překvapit a že má vše, po čem vždy toužil. Opak byl pravdou, protože jendoho dne na svém polštáři nalezl modrou růži. Vedle ní leželo zdáínlině obyčené psaní, ve kterém byl uveden čas a místo, kam se má dostavit. Jim chvíli váhal, ale nakonec ho zvědavost přemohla a on se vydal ono tajemné místo vepsané do listu papíru prozkoumat. Našel tam nějaké instrukce a rozhodl se, že se je pokusí splnit. Přeci jen ho zvědavost nahlodávala dostatečně silně na to, aby se snažil. V podstatě stále nevěděl, do čeho se žene, ale po splnění prvního úkolu ho čekal další - test podřízenosti, který pro něj nebyl zas takovým oříškem. Po příjimacím rituálu do Řádu Modré růže si vysloužil svou masku s pláštěm a tak začalo jeho dlouholeté působení v řádu, kdy v hierarchii stoupal směrem vzhůru až na pozici, kde je teď.
V mezičase dostudoval a vzal si svou lásku Rosemary. Počal s ní svého syna Samuela a pro ten okamžik bylo vše dokonalé. Po čtyřech letech manželství otřásla touhle šťastnou rodinkou tragédie. Mladému muži zavolali do práce, že měla jeho manželka nehodu a převezli ji do nemocnice. Jimmy neváhal ani chvíli, vyzvedl syna ze školky a jel za ní. Rosemary na tom byla opravdu špatně a doktoři jí nedávali moc nadějí. Ona se však držela půl roku a bojovala. Jednoho dne nakonec boj prohrála. Jimovi se v té době zhroutil svět, ale neměl na výběr nic jiného, než se starat o jejich malého syna Samuela sám.
Roky plynuly a Jim se začal bavit s jednou dívkou, kterou znal z univerzity v Belgrave a shodou okolností byla také členkou Řádu Modré růže. Zamilovali se do sebe a čtyři roky po smrti první ženy se Jim znovu oženil. Vášnivá, rázná a energická žena ho přitahovala jako magnet. Jim si mohl chvíli užívat znovu rodinou idilku a hlavně už nebyl na výchovu osmiletého chlapce sám. Po dvou letech se jim narodila dcera Elizabeth, ale to byl konec jejich idilického vztahu. Z milující manželky se stala chladná a úsečná žena, která ze svého manžela udělala rohožku. Jim to celé ty roky nevnímal, protože ji bezmezně miloval a byl ochoten jí prominout veškeré prohřešky. Netušil, jestli taková byla vždy, nebo se všechno zlomilo až po narození společné dcery. S jejich vztahem to šlo od desíti k pěti, i když se jej snažil Jim zachránit ze všech sil. Bohužel se den se dnem sešel a Jim přestal svou manželku Crystal bavit. Odjela na dva týdny na dovolenou bez něj a bez dětí a když se vrátila, byla zavěšená na svalnatém opáleném muži a v ruce držela rozvodové papíry. Jima to zlomilo. S těžkým srdcem lejstra podepisoval, protože snad věřil, že když bude své ženě po vůli tak jako vždycky, změní názor a vrátí se k němu. Bohužel se tak nestalo a po osmi letech, na oko pro ostatní, harmonického manželství, proběhl rozvod. Šestiletou Elizabeth svěřili do péče matky a Jim zůstal s šestnáctiletým Samuelem opět sám.
Ani po dvou letech se z minulých událostí řádně nevzpamatoval a stále v kapse nosí snubní prsten, kterého se nedokáže vzdát. Život zasvětil svým dětem a službě Řádu Modré růže, kde se už před dlouhou dobou díky svým zkušenostem vypracoval na pozici Radního.
