Crystal
Harrison
Do or do not. There is no try.
34 let
Hermetický řád modré růže - Radní [ang. Councilor]
Profesorka psychologie
Hráč: Melaviel
Crystal byla už od malička cílevědomá a velmi brzy se naučila, že pokud něco chce, musí za to udělat něco na oplátku. To prozření jí otevíralo nové a nové možnosti.
Jakmile se dozvěděla o existenci Řádu modré růže, nadchla se pro to snad ještě více než pro cokoliv jiného. V tu dobu šlo vše ostatní stranou, priorita byla nechat se přijmout do Řádu. Od toho se odvíjelo vše ostatní. Díky její cílevědomosti a důslednosti se rychle vyšvihla nad ostatní a dokázala, že si své místo zaslouží. Zastávala názor, že pravidla Řádu se musí dodržovat a nevadí jí, když musí řešit nějaké přestupky. Spíš naopak, nachází v tom zvláštní uspokojení. Nedá se říct, že by byla přímo sadistka, ne, prostě má jen příliš vyvinutý smysl pro spravedlnost.
Jakmile se do něčeho zakousne, už jen tak nepustí. Vždycky všechno musí dotáhnout do konce, jen vzácně se stane, že něčeho v půlce nechá.
Většinu času je pořádná, líbí se jí mít uklizeno, vše má mít své místo. Ale jakmile začne něco dělat, krásně uklizená místnost se naráz mění v bojiště. Papíry, propisky, cokoliv, co má zrovna po ruce se válí všude bez ladu a skladu a nikdo jí na to nesmí sáhnout, protože v tom obřím binci má svůj systém a kdokoliv jí ho naruší, tím úplně zabije její chuť a ochotu cokoliv v tu chvíli dělat. Ale vždy po sobě ten zmatek uklidí, jen výjimečně něco nechá ležet jen tak někde.
Nezná slovo relaxace, ne v běžném slova smyslu. Pro ni je relaxace její práce. Neúnavná, co se týče profesorské práce, a to samé platí pro Řád. Snad poprvé, kdy ji něco vyšťavilo, bylo, když se narodila Elizabeth. Její představy o péči o malé dítě byla pohádka. Viděla to tak, že si chvilku po porodu zůstane doma s kojencem a hned, jakmile ten malý tvoreček trochu odroste, vrátí se zpět do práce. Samozřejmě ani jedna z jejích představ neobsahovala probdělé noci, neustálou únavu z plnění nikdy nekončících potřeb dítěte.
Z toho se také odvíjela výchova. Jakmile mohla, brávala s sebou dítě všude. Učila malou Elizabeth všechno, co mohla a při tom tak trochu zapomínala, že je stále dítě a nezajímají jí seminární práce z psychologie, ale touží po tom sedět na písku a dělat si bábovičky. Tímto ochuzovala svou dceru o dětství a nenechala si to vymluvit. Byla přesvědčená o tom, že je to tak správně. Chtěla, aby z Elizabeth vyrostla druhá Crystal, pokud možno ještě úspěšnější.
Narodila se předčasně do ne zrovna bohaté rodiny. Brzkým porodem vznikly komplikace, a proto strávila prvních pár měsíců svého života zavřená v nemocničním inkubátoru. Naštěstí vše dopadlo dobře, a nakonec si šťastní rodiče mohli odvézt malou Crystal domů. Jelikož byla jedináček, měla veškerou pozornost svých rodičů. Ne že by ji přímo rozmazlovali, to ne. Pokud něco chtěla, musela si to zasloužit. Chtěla panenku, kterou měly všechny ostatní její kamarádky? Musela poslouchat na slovo. Chtěla k panence nové šaty? Musela si je ušít. Rozbila něco jen proto, aby dostala něco lepšího? Smůla, rozbila sis svou hračku, novou nedostaneš. Výchova v tomto duchu ji skvěle připravila na svět a už na střední škole přesně věděla, čeho chce dosáhnout.
Velkým milníkem v jejím životě bylo přijetí na univerzitu Belgrave a následná "pozvánka" do řádu modré růže. Netušila, že něco takového existuje a trochu ji to vylekalo. Ale nebyl její styl stáhnout ocas mezi nohy a utéct, tak tedy přišla na místo setkání. S nalezením mince neměla sebemenší problém, přišla na to mnohem dříve než všichni ostatní. Tím si vysloužila pozornost výše postavených členů řádu a rychle stoupala. Věnovala tomu spoustu času a energie, ale už byla taková. Jak se do něčeho zakousla, jen tak to nepustila. Někdo by si řekl, že právě kvůli práci pro řád nebude mít čas na školu a její prospěch půjde neúprosně dolů jenže opak byl pravdou. Studium psychologie bylo náročné, ale zajímavé. Jakmile skončila zkoušky, udělala si nástavbu, aby mohla vést přednášky. Mezitím se začala více bavit s jistým členem řádu, postupem času se z toho vyvinulo více než přátelství. Než se stihla vzpamatovat, stála u oltáře a řekla své ano Jimovi. V tu chvíli byla tak šťastná, říkala si, že nic jiného ve svém životě nechce. Kdyby mohla, ten pocit naprostého štěstí by si zavřela do krabičky a kdykoliv se cítila špatně, tu krabičku by vytáhla ze skříně a vzala si trochu toho štěstí.
Horší to bylo s Jimovým synem. Bylo na něm poznat, že ji nemá rád a s každým dnem to bylo horší. Chvíli se ho snažila vychovávat, ale po nějaké době ty pokusy vzdala a oplácela mu tu jeho „milost“ stejnou mincí.
Nic nemělo dlouhého trvání. Hormony vzaly za své a Crystal začala toužit po dítěti. Nikdy v životě ji nenapadlo, že by snad někdy chtěla mít a vychovávat dítě. Nesvěřila se Jimovi o své touze, dokud si nebyla jistá. Podezřelý nárůst hmotnosti, změny nálad... Ale až krevní odběry potvrdily nový život. Oba z toho byli nadšení, těšili se na společného potomka.
Problém přišel, až po několika měsících, kdy bylo dítě na světě. Natěšení opadlo, zůstaly jen povinnosti a nejvíce ji dostal střet s realitou. Její představy vypadaly úplně jinak, a to jí začalo vadit. Očekávala od Jima, že se o malou Elizabeth postará a ona se bude moct vrátit do práce, ke svým povinnostem. Přece jen, v jejích očích měla mnohem důležitější práci než on. Jeho nebudou tolik postrádat. Ale ono ne. To zklamání z toho všeho na ni bylo vidět. Uzavřela se do sebe a soustředila se na práci pro Řád, z čehož si vysloužila místo v Radě. To ji posunulo dál, donutilo ji to uvědomit si pár věcí.
Chtěla si od všeho odpočinout, a snad poprvé v životě jela na dovolenou sama. Během dvou týdnů se seznámila s nespočtem lidí a rozhodla se toho využít. Svedla jednoho svalovce s nepříliš velkou inteligencí a vrátila se s ním domů. Rozvodové papíry už měla nějakou dobu nachystané, jen je vyzvedla a vyrazila je Jimovi do ruky, ani nečekala na jeho odpověď, předem věděla, že to udělá. Bojovala za to, aby dostala dceru do péče, jen aby mohla Jimovi ublížit, a soud vyhrála. Ty další dva roky si užívala své privilegia a snažila se nezkazit výchovu dcery, bez velkého úspěchu.
